D O M I & Krutá pravda velkoměsta

Když jsem se přestěhovala do velkoměsta, očekávala jsem, že se každé ráno probudím s dokonalou pletí, která nebude potřebovat žádnou špetku make-upu.

Že si nasadím lodičky a ladně v nich přeskáču do nejbližší kavárny, abych mohla oslnivě nést kávu v pravačce, mezitím co bude levačka zaneprázdněna zvedáním telefonátů, souvisejících s vlastní budující kariérou.

Na konci ulice konečně zahnu za poslední roh a budu mít volný vstup do vysoké prosklené budovy slavného módního časopisu, či známé módní značky, na které se podílím, nebo televizní stanice.

Ou, první chyba.

Dámy, pokud chcete někdy v životě opravdu uspět, nikdy neprozrazujte své vysněné cíle.
Tážete se proč?

Je totiž velice možné, že své touhy náhodně vyřknete před někým, kdo doposud vůbec netušil, jaké možnosti může mít. Pak se tedy může stát, že se s dotyčným setkáte na stejném pohovoru o tutéž pracovní pozici, a náhoda, která je - jak je známo "blbec", přidělí ten vysněný plat a budoucnost vaší ještě do včerejška neobeznámené kamarádce.

A víte co? Já vám musím říci pravdu.

Nepamatuji se, kdy bych se ráno probudila s pletí hladkou jako dětská prdelka, přeci jen… deset let mi bylo před nějakou dobou a jsem to dítě štěstěny, které schytalo jednu z nejproblematičtějších pletí. Tudíž musím každé ráno dopřát svému obličeji tunu make-upu, který mi prodlouží práci v koupelně o pěknou čtvrthodinku.

Proto ráno nestíhám ladně přehupkat do své oblíbené kavárny, abych si vyzvedla svou oblíbenou kávu, kterou by mi prodavačka již při mém příchodu začala zautomatizovaně servírovat.

Pak už by mi stačilo jenom přebít ten fakt, že vůbec kafe nepiju.

Což mě asi teď zase řadí ke zmiňovanému desetiletému věku. Hernajs! - jak já chci pít kávu!

Ani nemluvím o svém telefonu, u kterého každý den… ba ne! Každou hodinu očekávám unikátní hovory, oznamující má pracovní povýšení, seznamy módních přehlídek, data odevzdání článků, focení modelek na titulní stranu…!

…jo, ty se taky nedostavily.

A to z jednoho prostého důvodu.

Za prvé, až doteď to byly pouhé obyčejné sny. Nikdo ale neříká, že se jednou nemohou proměnit ve skutečnost.

Za druhé, člověku přeci nemůže jen tak všechno padnout do klína. Ani by si nestačil uvědomit, že: "Jéé, já už piju kávu… a opravdu mi chutná!"

A za třetí, pokud člověk neuspěje, je to převelice dobrý začátek. Ne, je to ten nejlepší začátek, jaký se vám a mě může přihodit! Protože ten nám ukazuje cestu za vysněným cílem, abychom se o něj přeci jen ještě trošku poprali a pak osminásobně oslavili jeho naplnění.

Proto na vás apeluji - vybavte si veliký sen, který jste si vždy přáli splnit. Představte si, jak moc po něm prahnete a odměna se stále neblíží. Neustále vám mizí před očima, protože někdo jiný ho chce také, vy ale neustále svou touhu neopouštíte, ať se zdá sebevíc náročná.
Nyní ale zase bum, jiný vám ji přebral.
Teď už se můžete jenom vzdát, nebo…

Gratuluji vám, máte inspiraci.