DOMI & stížnost na NENÁROČNOU hereckou roli

O tom, že jsem zcela nečekaně obdržela jednu ze zajímavých rolí ve filmu 10 Pravidel (jak sbalit holku) od Karla Janáka (režiséra Snowborďáků a Rafťáků), jsem vás kdysi informovala.

Co jsem tak zahlédla v trafikách, tak DVD si můžete konečně zakoupit a já tak oficiálně mohu zveřejnit fotografie z filmu.

 

Přátelé, vezmu-li to zkratkou - v květnu roku 2013 jsem se přihlásila do jednoho castingu. Že se jednalo o roli, jsem samozřejmě věděla, ale zkrátka na to člověk zapomene, nebo vlastně spíš vůbec nečeká, že si bude muset tuhle informaci pamatovat.

Zadání bylo jasné: "Natočte nám, co na vás platí při balení".
Jsem typ člověka, kterému přijde nejlepší univerzální řešení, čili které by mělo platit pro všechny případy (čti: ženy), a to, abych se vyhnula specifickému popisu sedící na mě (přeci jen, to co na nás opravdu platí je tolerantnost a trpělivost u partnera, mezitím co nás již po páté zve na první schůzku - až pak se necháme ukecat a řekneme mu své první "ano").

 

A tak se stalo, že jsem mohla pánské obecenstvo obdařit velice zlatou radou jak nás získat - když nepoznáme, že se o balení jedná.

Každý si to může převzít jak chce, vlastně… zachází to až do absolutní ignorace.

…mimochodem, teď když nad tím přemýšlím - asi proto vždycky chceme muže, který ani neví o naší existenci.

Takže já opravdu dala cennou radu.

^{…tak to jsem dobrá}.

No, ale stop s chvástáním.
Těchto čtyřicet vteřin nejspíš produkci (štáb/pana režiséra/správce serveru/či nějakého milého týpka od kávy - opravdu nevím) zaujalo.

 

Asi takhle bych obhájila svůj první zářijový telefonát, vysvětlující mi, že jsem se kdysi fakt do takového castingu přihlásila.

Když vás dotyčný konečně přesvědčil, že jste tak kdysi udělala, přišla na vás vlna rozpaků.
Máte to přijmout? Je to osvědčená doložená nabídka? … nebudou to nějací úchyláci?

…zkrátka normálka, při nástupu do nové práce.

 

Jo, a mimochodem, pokaždé když si budete hledat nějaký job, hledejte ho v blízkosti přístřeší, kde byste mohli přespat.

Ach ano, vy to víte.

Jste chytří.

 

Totiž, ona by mohla nastat situace, kdy budete muset přespat v tamějším parku na lavičce, nebo raději nespat vůbec a jet nonstop.

Jelikož bych si nejspíš neměla s pány beze střechy moc co říct, rozhodla jsem se pro druhou možnost.

 

O dva dny později, jsem si říkala, jakou jsem to udělala chybu. Jely se totiž dvě nocovky. Od pěti večer, do pěti ráno. Dvakrát.

Ale co, herec se přeci musí vžít do děje, takže jsem si neustále vnucovala myšlenku, že je na té narozeninové oslavě sedm večer, a tak kolem jedenácté odejdu.

Nestalo se.

Dokonce mě mrzelo, že jsem i po docela malé chvilce, brala za zcela normální přítomnost známých osobností. Vidět je na první pohled je vždycky takové potěšující, ale v ty tři ráno bych je klidně vykopla ze sedačky, jen abych si taky sakra mohla sednout.

Jak vidíte, člověk si na tohle poměrně hodně, až přidrzle stěžuje, přitom by mohl psát oslavné ódy, že ho vybrali.

A když se vůbec zamyslím nad tím, že jsem takto hubatě absolvovala tři dny, když třeba zdravotní sestry mají noční třikrát do týdne a ani neceknou.

To víte, rozmazlenec s normální školní docházkou od osmi do tří se pozná.

 

Ačkoli mi to vůbec, po přečtení tohoto článku neuvěříte, tak jsem si tuto možnost hraní ve filmu nadmíru užila, sepsala o tom mnoho článků a natočila videa, informovala spousty přátel a známých a zapsala si to do deníčku.

Ať už to bylo naposled, nebo ne, tak si napořád budu pamatovat ty momenty, kdy jsem se viděla v kině na plátně, a v tu chvíli věděla, že to stálo za to!